V plánování konceptu přípravy jsem se rozhodl pro teplo a nelitoval jsem. Po relativně brzkém nástupu letošní zimy jsem trošku zapochyboval, ale následná obleva a zrušené běžkařské závody včetně Jizerské 50 potvrdily správnost mého rozhodnutí. Zvažoval jsem mezi dvěma oblíbenýma destinacemi, Lanzarote versus Mallorca. A vyhrála to Mallorca!

První dny přinesly tradiční zážitky spojené s najížděním prvních kilometrů na silnici, navštěvování oblíbených míst a samozřejmě kombinaci dobré kávy, slunce a přátel, kterých za ty roky mám na ostrově docela dost! Během následujících dnů jsme se již trošku podívali do kopečků a panoramatická horská cesta na Cap de Formentor, nejsevernější bod Mallorcy, nemohla chybět!

Přišlo mírné ochlazení, provázené silným větrem a obrovskými vlnami, které jsem tu ještě nezažil. Ale až na jeden deštivý den mi studená fronta do tréninku nijak zásadně nezasáhla. A když fouká, tak nikdo nechce jezdit na rovině, a proto jsem si během jednoho pětihodinového tréninku, raději vyšvihl dva ikonické solitérní výjezdy na Randu a Sant Salvador ve vnitrozemí ostrova, než abych se pral s větrem na otevřených a rovinatých pasážích.

Závěrečná fáze soustředění byla převážně o silové vytrvalosti v horách, ale bohužel ne vše dopadlo dokonale. Během nejtěžšího tréninku, na který jsem se opravdu těšil, mi během stoupání praskla hydraulická hadice na brzdě, což si vynutilo okamžité ukončení tréninku. Jistě vás napadne, že technické problémy k cyklistice prostě patří, ale přijít o brzdu v horách mohlo být fatální. Měl jsem velké štěstí! A musím přiznat, že přestože se nic nestalo, neměl jsem několik nocí klidné spaní!

Do druhého dne jsme hadici vyměnili a na exponovaných místech zesílili, ale otázky „co by kdyby“ se jen tak nezbavím. Svatého Valentýna jsme oslavili nejdelším tréninkem, a také zastávkou na Café solo (espresso) a Crema Catalana. A kdo mě zná tak ví, jak velký ústupek pro mě je zastávka při tréninku! Úvodní tréninkový kemp na Mallorce nemohu hodnotit jinak než pozitivně. Výkonnostně se cítím velmi dobře, najel jsem několik set poctivých kilometrů na silnici a s velkou radostí mohu konstatovat, že prototyp vlastní přední vidlice funguje skvěle a přechod na jednopřevodník je jednoznačně krokem kupředu.